Modern Czech Poetry/Eclogue IV

by Jaroslav Vrchlický

For works with similar titles, see Eclogue and Eclogue (Vrchlický).

4. EKLOGA IV.

 

Vidíš, kterak nad horami jitro svítá
a pod mezí slyšíš tlouci pěnici?
Pojď, mám v srdci všecky písně Theokrita,
duch můj luh jest v barvách duhy zářící.
Co mi to zvoní u hlavy?
Jakoby někdo pohodil cymbál do trávy.

Pojď, my půjdem na pokraji lesa v stínu,
svět se bude ve tvých očích zhlížeti,
pojď se dívat, jak vzduch zlatý roven vínu,
a co perel dala rosa poupěti.
Jestli mu, drahá, závidíš,
víc ti jich kapraď nahází v kadeř, nežli zvíš.

Či chceš hloub? Chceš nahlédnouti, kterak v mechu,
v listí rdí se a jak zraje jahoda?
Či se bojíš, že by při tom mohla v spěchu
rty mé k tvojím přiblížiti náhoda?
Tvář tvoje nachem plamenná?
Jahodu nech si, tvůj ret je sladší výměna!

4. ECLOGUE IV.

 

See'st thou how o'er the mountains morning is ablaze:
Hear'st thou beneath the hedge-row how the grass-midge sings?
O come to me: Theocritus has filled my heart with lays,
My soul is as a mead in rainbow colourings.
What is it nigh my head doth sound?
As though were flung a cymbal on the grassy ground.

Come, to the forest's marge amid the shade we fare,
The world shall see its image mirrored in thine eyes,
O come and feast thy gaze upon the wine-gold air,
And on the dew that clad the buds in pearly guise.
If, love, thou enviest the dower,
More than thou know'st, the fern upon thy locks will shower.

Or wouldst thou vale-wards go, and see the tints of red,
Decking the moss and leaves, and every ripening haw?
Or art thou timid lest, ere thither we have sped,
Chance haply will avail, my tips to thine to draw?
Doth crimson on thy cheeks appear?
A truce to berries, for thy lips are sweeter cheer!

Či snad máme jíti spolu na jezero,
jež pokrývá vodních růží tmavý list?
nad vodou kde hraje olšin a vrb šero
a kde vážka ztápí křídel amethyst
v krystalný palác pohádek?
Vždyť jsi tam doma, vždyť ty jsi sestrou Najadek!

Či máš raděj pole žitná, rozvlněná,
která znějí much a cvrčků ohlasem?
Po mezi jdeš v trávě ráda zamyšlená
prsty svými pouštějíc klas za klasem?
Či snad chceš hledat v jeteli
ty chvíle štěstí, jež se v tvých očích zaskvěly?

Pojď, juž slunce první záře padla v kraje,
jeho paprsk je v tvé srdce zlatá nit,
svěř mu krok svůj, povede tě v lásky ráje,
kde ti mladost nektar štěstí podá pít.
Co mi to zvoní u hlavy?
Jakoby někdo pohodil cymbál do trávy.

„Eklogy a písně“ (1880).

Or shall we haply go together to the lake,
That 'neath the dusky leaves of water-flowers is hid?
Alder and willow-shades above the water shake,
The dragon-fly dips wings of amethyst amid
A fabled castle's crystal dome.
Thou too, the Naiads' sister, findest there thy home!

Or lov'st thou more the corn-field with its billowy grain,
Where echoing melodies of flies and crickets dart.
Thou rovest with thy musings o'er the grassy plain,
Plucking with joyous fingers ear on ear apart.
Or wouldst thou in the clover-field,
Seek hours of joy, whose light is in thine eyes revealed?

Come, for the sun's first splendour on the country falls,
His sheen is in thy heart, like to a thread of gold,
Entrust to him thy steps, and gain love's heavenly halls,
Where youth doth to thy lips its draught of nectar hold.
What is it nigh my head doth sound?
As though were flung a cymbal on the grassy ground.

“Eclogues and Songs” (1880).