Modern Czech Poetry/Harvests of roses and grapes

by Antonín Sova

9. SKLIZNĚ RŮŽÍ A HROZNŮ.

 

Můj den plál v jaře čistou zelení
a mnohé plaché ženy zněl tam krok
a tisíc z radostí zrosených slok . . .
Jak každé dmul se první touhou prs,
vsadily všecky v sad můj růží trs
a čekaly, zda vzejde ve snění . . .

A přátelé mi byli sadaři.
Sta křů a stromů vsadili a rév . . .
Teď po rocích a podzimech, kdy krev
a zlato tryská z listí žlutého,
kdy všecko zrá, jak z bronzu zkutého
když všecko sluncem plá a zazáří

hle, pozdní růže, hrozny dozrají
mi z přátelství a lásky přesladké.
Je právě čas. A v chvíli překrátké
já vezmu je, neb samy tíhou svou
do trávy zrosené mi u nohou
voníce rozloučením, spadají . . .

„Žně“ (1913).

9. HARVESTS OF ROSES AND GRAPES.

 

My day lit up the crops of stainless corn
Where sounded many a timid woman's tread
And myriad gladsome strophes dew-bespread. . .
When every breast with early yearning thrilled,
A rose-plot each within my garden tilled
And waited, till in dreams it should be born.

My friends tilled likewise; full a hundred sprays
And trees and vines they planted. At the end
Of years and autumn-tides, when in a blend
The yellow leafage gushes blood and gold.
When ripens all, as from a bronzen mould,
When in the sunlight all is glow and blaze,

Behold, the rose, the grape, late-mellowed. All
To me in love and friendship passing fair.
Their hour, in sooth. I shall not tarry, ere
I cull them in, else, bending to my feet
'Neath their own weight, in grasses dewy-sweet,
Fragrant in their departing, they will fall. . .

“The Harvests” (1913).