1. KYJOV.
Ej, ztepilí šuhaji v čižmách vy,
ej, děvčata v suknici rudé —
vždy veselo bývalo v Kyjově,
vždy veselo v Kyjově bude.
Tak jako to táhne z vonných rév,
tak jako ty kypíš, má sloko —
tak hoří ta ohnivá slovácká krev,
tak ret pálí a srší oko.
Kdo chce nás bít, kdo chce nás urazit?
My nevíme o pánu žádném —
jak vesele dovedem žít a pít,
tak vesele na poli padnem.
„Slezské písně“ (1909)
2. KOVKOP.
Já kopu, já pod zemí kopu,
já balvany jak hada kůže se jiskřící kopu,
pod Polskou Ostravou kopu.
Kahan mi zhasíná, do čela padly
zcuchané vlasy a slepené potem,
octem a žlučí se zalévá oko,
ze žil a z temena lebky se kouří,
z pod nehtů červená lije se krev,
já kopu, já pod zemí kopu.
Široké kladivo do štoly vrážím,
na Salmovci kopu,
já v Rychvaldě kopu a v Petřvaldě kopu.
