že často bývá krev to urozených,
i královská krev hříchy zčernalá,
I krále možno soudit, praví přísně
a časem nutno soudit.
Spravedlnost,
jím odsouzena k trestu pranýře.
On ctnostem, jimž se pálí kadidlo,
strh zrůžovělou masku s obličeje
a ejhle, nevěstky to bezstoudné
a všechny mají hlavy umrlčí,
jichž výdech páchne hrobním zápachem.
On tresce zlo, jež v otrávený květ
ze hrudi lidské bylo vyspělo,
a tresce to i, jež se nevinně
tam choulí v nerozvitém poupěti.
A není odvolání z soudu jeho;
nebesa, slunce, hvězdy, celý svět —
ti diváky jen soudů jeho jsou.
A bůh? Vždyť je-li, i svůj božský soud
moh' vyslovovat by jen jeho rtem!
„Apoštolové“ (1911).
7. A. DÜRER MALUJÍCÍ HLAVU
SPASITELOVU.
1526.
Já hledám Tebe, zmučený můj Pane,
po světě širém — hledám, nenalézám;
co člověk tady, tygrem jest či hadem,
vždy jedním z zvěře, kterou ďábel pase.
