34
ANTONÍN SOVA.
3. PROCHÁZKOU.
Z obory, listí kde ztlívá,
měkce by ulehla laň,
řežábů řada v kraj splývá
přes dlouhou, mlhavou pláň.
Přes dlouhé mlhavé pláně
u blízkých žlutavých vod,
na každé aleji straně
spadává řežábů plod.
S rozpiaté zdá se že šňůry,
jíž zdoben podzimku háv,
padají korále shůry
do svadlých stvolů a trav.
Nechť padá snů mých též příval,
byť jen jak uvadlý list!
Jaké jsem jaro kdys míval,
ze spadlých snů dnes chci číst.
„Květy intimních nálad“ (1891).
4. U STRŽE.
Tu místo nejmilejší lehnout v trávu,
a v strnulosti plaché přimknout zraky,
nemyslit na nic, netoužit, jen hlavu
v podušku trávy vtisknout … Jako vraky
rozlité obláčky se ponořují
za hory hřbet … A vše tě tady hýčká,
