48
1. SENTIMENTÁLNÍ PIJÁCI.
Příteli melancholiku,
druhu mé duše tulácké,
pod kterým nebem shasnou kdysi
životy naše žebrácké?
Pohádek našich stříbro, šeď
kdy rozstříkne se, v kterou zem?
Kdy hudby, jež jsme milovali,
posledním vzdychnou akkordem?
Oh, dávná láska procitá
zas echy v strunách srdce. Dost
Na zdraví sobě! Snům a světu!
Ať rekviem má minulost.
Ve zlatém víně ztopíme
tyranský rozmar pamětí.
A zpívat budem, zapomenem
lásku i vztek i prokletí.
„Torso života“ (1901).
2. SLUNEČNÍ HODINY.
Dům v rozvalinách. Po děravých zdech
se rozlez' žravý mech
a lišejníků cizopasná cháska.
Na dvoře bují kokotice
a prales kopřiv. Studna otrávená
je napajedlo krys.
