Modern Czech Poetry/Legend of secret guilt

by Otakar Březina

3. LEGENDA TAJEMNÉ VINY.

 

Jas hodin mých budoucích ozářil chvíli tu v snech
a všemi svícemi lustrů rozkvetl v ní mých slavnostní sály:
tam prýštěla hudba mých budoucích jar a stajených něh,
rtů, které mne opojí, jiskřil tam smích a mámil tam dech,
a zraky, v nichž čeká mne mlčení rozkoše s touhou tam plály,

Však marně jsem kráčel, kde v závratných rytmech se třás'
zpěv Žití. Stín Někoho, jenž za mnou šel, přede mnou splýval;
šel ze sálu do sálu, kam vkročil, žeh světelný has',
zrcadla temněla, touha se zachvěla a hudby vítězný hlas
jak sražen v nejnižší oktávy úzkosti němé se slíval,

3. LEGEND OF SECRET GUILT.

 

Flash of my coming hours illumined this moment in dreams
And bloomed in my festive halls with every lustre ablaze,
My coming springtides and hidden graces rippled in tuneful streams,
l was dazed by lips, with breath that beguiles, with laughter that gleams,
And eyes where awaited me muteness of rapture glowed there with yearning gaze.

But vainly l strode where quivered, in rhythm that dumbfound,
Life's chant. The shadow of One before me and after me wended.
Flitting from hall unto hall, bright blaze at its coming was drowned,
Mirrors grew dim, yearning trembled and music's conquering sound
As if thrust into lowliest octaves of silent anguish was blended.

O duše má, odkud on přišel? A kolik staletí snad
mých předků dušemi procházel, než došel až ke mně?
Na kolik svatebních stolů jak ubrus koberec rekvií klad?
Na kolik růžových úsměvů dechl svůj podzemní chlad?
A v kolika lampách plamenem soli a lihu sesínal temně?

„Svítání na západě“ (1896).

O my soul, whence came it? And how many centuries has it passed
Haply through souls of my forefathers, ere unto me it came?
On how many marriage-tables as a requiem-cloth was it cast?
On how many rose-hued smiles came its chill and earthen blast?
And in how many lamps did it blanch amid salt and essence of flame?

“Dawning in the West” (1896).