1. POHLED SMRTI.
U hlav lože a v soumracích tušení, mnohokrát, vím,
pohled můj zhasínal před vítězným pohledem tvým.
V mém slabosť a touha, smích ocele blyštící v tvém,
a v jeho zrcadle myšlénku vlastní uviděl jsem.
Šla bledá a zmatená v dálku zavátých neznámých Měst
do šera a polárních nocí němou únavou cest.
Úzkosť nejistoty tuhla jí v tvář a věčných prostorů chlad
na zmučené údy spínal jí, umdlené, kovový šat.
V záhyby mizících tvarů mlhami ze zraků tvých,
jak z květu mystického stromu střásal se přívalem sníh,
a houštl a temněl, zář do sebe vpíjel a šlehal a vál,
na ranách mé myšlenky jak v narudlých plamenech tál.
U hlav lože a v soumracích tušení, mnohokrát, vím,
pohled můj zhasínal před utkvělým pohledem tvým.
Jak somnambul svedený z lože, bledý, spoután a něm
pod hypnosou Nepoznaného jdu se svým snem
a přede mnou chví se v umdlených rukou mých dní,
zraky tvými rozžatá světla pohřebních pochodní.
„Tajemné dálky“ (1895).
