Modern Czech Poetry/Two poems

by Jaroslav Vrchlický

For works with similar titles, see Two Poems.

14. DVĚ BÁSNĚ.

 

Nad nízkou, hřbitovní zídkou
jsem četl knihu písní;
to byly divé, vášnivé sloky,
v nichž rty se tiskly k retům v objímání,
v nichž nahé ruce
se kolem boků liliových vily,
v nichž krev jak láva
se hnala k mozku a v nichž srdce tlukem
div nerozbilo ňadra,
v nichž rozkoš s láskou zpívaly svůj velký
a vzdorný, bájný, jásající paian!
Květ ohnivého máku
jak zvědav zřel v mou knihu
a jako v souhlas kýval,
tak jeden žhavý plamen
z té knihy byl by vzletěl
a proměnil se na květ,

14. TWO POEMS.

 

On the low churchyard wall
I read a book of songs:
And they were wild and passionate stanzas,
Wherein lips pressed to lips in close embrace;
Wherein bare hands
Were twined round lily-lustred bodies,
Wherein the blood like lava
Seethed to the brain; wherein 'twas wonder that
The heart-beat did not burst the bosom,
Wherein delight with love sang his majestic
Defiant, marvellous, exulting paean!
A fiery poppy's blossom
Pryingly peeped into my book,
And, as in concord, nodded,
As if a glowing flame
Had darted from the book
And changed into a blossom,

jenž kýval u mé hlavy
a v letu zabloudilý motýl,
měl křídla samý purpur
a samé zlato, chvíli
se mih' nad řádků směsí
jak oživená sloka
té vděkuplné, rozvášněné básně.

V tom svezly se mé zraky
níž s knihy přes tu zídku
na tichý hřbitov dřímající v lese,
a přede mnou, hle, jiné
tu vlnily se sloky
nesmírné epopeje
tak plné něhy, klidu, ticha, smutku,
tak plné smíru, plné odříkání,
té nekonečné básně,
již přísná zpívá Smrt — a já se zachvěl
a rychle zavřel knihu,
ztich' hymnus rozkoše před písní Smrti.
A jako v souhlas hlasně zašuměly
kol vážné buky a stříbrné břízy,
prch' motýl, jen mák žhavý
jak výčitka stál tichý v parném vzduchu
a hořel v slunci . . .

„Život a smrt“ (1892).

That nodded by my head;
A straying butterfly
With wings of purest purple
And purest gold, anon
Gleamed o'er the throng of lines,
Like to a living stanza
Of this harmonious, empassioned poem.

And then my eyes were turned
Below the book across the wall
To the quiet graveyard sleeping in the forest,
And before me, lo, were other
Stanzas eddying onwards,
Of an unbounded epic
So full of grace, of calm, of rest, of sorrow,
So full of concord, full of resignation,
Of that unending poem
Chanted by ruthless Death, — and with a shudder
I quickly closed the book:
The hymn of bliss was hushed before Death's song.
And, as in concord, came the limpid rustle
Of solemn beeches and of silvery birches;
The butterfly was gone; the glowing poppy
As in rebuke, grew still 'mid sultry air
And in the sunlight burned . . .

“Life and death” (1892).